CHCI VĚDĚT VÍCE
O TÉTO PROBLEMATICE
(text převzatý ze stánky www.stopsecenisrncat.cz)
Květen až červenec jsou měsíce, ve kterých srny rodí (tzv. kladou) mláďata. Ta potom ukrývají na loukách ve vysoké trávě, aby je ochránila před predátory (lišky, divočáci, jezevci), než povyrostou a budou schopna před nimi utéct sama. Srna se od srnčete nikdy zcela nevzdálí, zpravidla z okraje lesa pozoruje louku a čas od času chodí své mládě kojit. Tyto měsíce jsou ovšem dobou, kdy se sečou travní porosty k přípravě senáže, dále porosty vojtěšky a jetele. Srnčata na blížící se nebezpečí v podobě sekačky reagují přikrčením k zemi. Dnešní způsob sečení je však pro takto schovaná mláďata zničující. Záběr sekaček může být v rozmezí od tří do dvanácti metrů a rychlost traktoru se pohybuje od 5 do 25 km za hodinu. Za těchto podmínek není řidič zpravidla schopen mládě v trávě zahlédnout. Srnče se navíc při jakémkoliv vyrušení instinktivně přikrčí k zemi a „zneviditelní se“ natolik, že je mnohdy nesnadné ho objevit i při pouhé pěší chůzi.
Dnešní stroje srnčata přesekají, ne vždy však dojde k okamžitému úhynu. Sekačky srnčatům zpravidla přesekají běhy, nebo je jinak zmrzačí a srnčata poté umírají až několik hodin, než vykrvácí a stanou se pochoutkou dravých ptáků.
Dle hrubého odhadu jen v ČR zemře ročně následkem sečení na 60 000 SRNČAT!!!
Při výrobě senáže je posekaná tráva vzápětí sbírána do balíků, často i s nasekanými mrtvolkami srnčat. Vyplašená matka srna se pak s večerem vrací na louku své mládě hledat. Je skutečně nesmírně srdcervoucím zážitkem pozorovat plačící srnu, která se ještě několik dní vrací na louku a mládě zoufale hledá.
Nejedná se samozřejmě jenom o srnčata. Ohrožena jsou mláďata dalších druhů drobné zvěře jako např. zajíci a bažanti. Koroptev a křepelka polní jsou již nyní na seznamu ohrožených druhů zvěře. Sečení ohrožuje také hady, obojživelníky, v některých oblastech narušuje sečení vývojový cyklus některých druhů motýlů…Nehledě na to, že sklizená tráva/píce se zbytky uhynulých živočichů, vhozená do silážních jam, se poté stává toxickou pro hospodářská zvířata, jimž je předkládána.
Jistě se ptáte, proč se toto děje?
Bohužel, přesto že je to dáno zákonnou povinností, ještě stále je mnoho zemědělců, kteří neohlašují termíny sečení, o zákonné povinnosti údajně netuší a někdy dokonce odmítají spolupracovat s místním mysliveckým spolkem…
Ne všichni zemědělci sečou louky ze středu ke kraji anebo z jednoho kraje ke druhému, přesto že to ukládá zákonná povinnost.
Jen malá část zemědělců používá na svých strojích plašící zařízení, ale ani tato zařízení nemají účinek na zalehlá mláďata či hnízda se snůškou.
Myslivcům zákon stanovuje zvěř před sečením chránit, ale nikde není řečeno, jakým způsobem. Některé myslivecké spolky ochranu zvěře před sečením bohužel vůbec neřeší, někde alespoň instalují plašiče vlastní výroby, ale i ty mají velmi omezenou účinnost.
Chybí dotace na potřebnou techniku termovizních kamer k vyhledávání zalehlých mláďat.
Mnoho zemědělců a mysliveckých spolků nevyužívá pomoci dobrovolníků.
Veřejnost o tomto problému spíše neví a netuší, že možno aktivně pomoci, nebo že je možno upozorňovat orgány státní správy na nedodržování zákona.
Ze strany vládních orgánů či zemědělských subjektů není vůle k posunutí termínů sečení na pozdější dobu, ačkoliv se toto řešení jeví jako ideální pro většinu druhů živočichů, kteří jsou sečením ohroženi.
Chybí odpovídající vybavení žacích strojů detekční technikou, jež by snadno odhalila zalehlá mláďata.
Technologie jsou obecně na velmi vysoké úrovni a ochraně zvěře by skvěle pomohly.
